H-CLIMBING TEAM Pardubice

Samostatné závody

Imst

Youth Color Climbing Festival

Imst 2010

       V pátek 21. května před polednem vyrazili Matěj a Majkee za doprovodu svých otců do rakouského městečka Imst vyzkoušet jak se závodí za českými hranicemi.

       650 km zvládli koukáním na Jackieho Chana a pařbou Grand tourisma na psp, takže jsme ve předu slyšeli jenom samé uááá, dž, hu, ha a nebo hen héééééén vole hééééén.

       V pohodě jsme dorazili do nádherného sportovního centra lehce před sedmou večer a hned jsme oba borce zaregistrovali. Ty nafasovali fialová trička od edelweissu a vyrazili na fotbalové hřiště, kde čapli tři Itali a dali si fotbálek.

       My jsme zatím šli omrknout stěnu. Když jsme vlezli do haly tak nám spadly brady. Prostě "bomba". Ale než jsme se stačili rozkoukat, tak už nás rakouský Helmut hnal ven. Takže jsme museli počkat až do rána.

       Samotný závod odstartoval naprosto přesně podle propozic v sobotu 22. května v 9:00. Závod byl určen pro čtyři kategorie. Kluci a dívky ročník 97 a 98 a kluci a holky 99 a 2000. Celkem startovalo 128 lezců a lezkyň z 19 států. Českou republiku reprezentovalo 14 závodníků (7 dívek a 7 kluků), byly jsme tak po domácích a Italech třetí nejpočetnější výpravou a ukázali jsme, že umíme lézt a musí se s námi počítat.

       Pro starší kategorie bylo připraveno na fantastické stěně 9 soutěžních cest plus jedna superfinálová. V sobotu se odlezlo šest cest (3 dopoledne a 3 odpoledne), v neděli pak zbylé 3 a superfinále pro ty nejlepší.

       Mladší kategorie měly o jednu cestu více, takže lezly v sobotu šest cest a v neděli pak čtyři plus superfinále. Každý závodník si tak zalezl do sytosti.

       Matěj startoval v nejpočetněji obsazené kategorii starších kluků (50 lezců). Byly to jeho první opravdové mezinárodní závody, takže přijel především sbírat zkušenosti. Dosud se věnoval pouze Tendonu a pár závodům českého poháru. Lezl opravdu skvěle, ale na takhle skvělou konkurenci lezců to bohužel nestačilo. Cesty byly nádherné a téměř všechny v dlouhých převisech, což stálo nejen Matěje, ale většinu závodníků hodně sil. Musím před Matějem smeknout, protože nechal v každé cestě maximum, a i když mu čelo stále více utíkalo, nevzdával to. V šesté cestě přišel zásluhou rozhodčích, myslím si, o dobrých pět šest bodů, protože ho rozhodčí sundali za diskutabilní překročení časového limitu.  Po prvním dnu byl Matěj na 47. místě a bylo mi ho strašně líto, když jsem viděl jak je smutný, ale o to více u mě stoupnul, protože nic nevzdal. To každý nedokáže a leckdo by už skončil. Druhý den Matěj pokračoval v perfektních výkonech, ale dostavila se chybička, kdy v poslední cestě použil zakázaný stup, a připravil se tak a dobrých deset bodů. Na obranu rozhodčích však musím říci, že mu povolili vrátit se o dva kroky zpět a po té pokračovat dále, Matěj jim však nerozuměl a odsedl si. V celkovém součtu nasbíral Matěj 230 bodů a obsadil tak 49. místo se ztrátou deseti bodů. Celkově předvedl vynikající výkony a na další Čechy, kteří lezou pravidelně český pohár, ztratil pouhých 21 bodů. Myslím, že Matěj získal strašně moc zkušeností a že to nebyly jeho jediné mezinárodní závody.

       Majkee odjížděl do Imstu s plánem umístit se do desátého místa, což se mu splnilo. Startoval poslední rok v nejmladší kategorii, která měla o jednu cestu více. Protože jsou Rakušáci opatrní (chytří), obě mladší kategorie lezly všechny cesty s horním jištěním (TOP ROPE), a nebyly stavěny v těch nejvíce převislých profilech. Zato byly techničtější. Myslím si, že vědí moc dobře, proč děti šetřit a nepřetěžovat je od malička (to je ale čistě můj názor). Po šesti odlezených cestách prvního dne dokázalo všechny cesty topovat patnáct lezců ze sedmnácti. Marek byl docela zklamán z celkem lehkých cest a záviděl starším nádherné převislé a dlouhé cesty. Musí si ještě rok počkat. Snažil jsem se ho varovat, aby nepodceňoval žádnou cestu a neudělal tak chybu, kterou by nemohl nijak opravit. Nevím, jestli jsem to nepřehnal, druhý den byl před první cestou tak nervózní, jak jsem ho ještě nikdy neviděl. Všechna nervozita z něho po topu na sedmičce spadla a konečně se uklidnil. Poslední cesty organizátoři ztížili. Ani ne tak silově jako technicky, a tak po deváté cestě zůstal Majkee mezi šesti lezci s plným počtem topů. V poslední nádherné cestě s boulderovými kroky odpadli další dva soupeři, takže do superfinále postoupil v nejlepší čtyřce. Superfinálová cesta se lezla na OS a v případě stejného výkonu rozhodoval dosažený čas. Majkee nastoupil  z izolace do silové cesty s oblinami jako druhý. Lezl krásně a v klidu (on lezl v klidu), ale zastavil ho veliký oblý chyt ("SHIT STONE"), který držel oběma rukama, ale neudržel. Nikdo pak nedolezl dále, pouze vítěz dokázal udělat pohyb směrem k dalšímu chytu. Takže Majkee obsadil nádherné 2. místo a byl strašně šťastný, že může vystoupit na bednu s českou vlajkou.

       Myslím si, že můžeme být s výkony českých lezců opravdu spokojeni a musíme je všechny pochválit a poděkovat za reprezentaci. Takhle dopadli všichni naši lezci:

 

Jana Vincourková 2. místo z 35

Veronika Scheuerová 4. místo z 35

Kateřina Zachrdlová 6. místo z 35

Petra Vojířová 6. místo z 35

Veronika Peltrámová 11. místo z 26

Kateřina Bělková 13. místo z 35

Andrea Pokorná 23. místo z 35

 

Marek Miřejovský 2. místo z 17

Tomáš Peltrám 8. místo z 50

Jan Doseděl 30. místo z 50

Petr Kliger 35. místo z 50

Pavel Krutil 44. místo z 50

Miroslav Doseděl 46. místo z 50

Matěj Plšičík 49. místo z 50

       Teď mají všichni necelých čtrnáct dní na potrénování a první červnový víkend vyrážíme do italského ARCA na ROCK JUNIOR.

Podrobné výsledky       mladší dívky   starší dívky

                                     mladší kluci    starší kluci

                                                     fotky

 

Žádné komentáře